Už to bude přes rok a půl co jsem se odstěhovala z malé vesničky, do pro mě velkého Brna. Můj drahý našel byteček v
Krpoli, když říkám, že byteček, tak nejsem daleko od pravdy, je tak malý, že se tam tak tak oba vlezeme.
Nachází se v posledním patře starého domu a když jsem ho poprvé viděla měla jsem chuť utéct a to doslova. Dnes si nedokáži představit, že bych bydlela někde jinde, hlavně to bude tím, že jsme vše vybudovali vlastníma rukama a prožíváme zde naši lásku, starosti i chvilkové alergie na sebe.
Pro lepší inspiraci jsem dávám fotky, jež vznikli před zvelebením a fotky, toho jak to vypadá teď.


Tak tohle je první pohled, když otevřete dveře našeho bytu, nemáme kuchyň takž
defakto vaříme na chodbě, která je i největší místností v bytě

Najemníci před námi byli asi pěkný čuňata, nechtějte vědět kolik jsme museli koupit pytlů, čistících prostředků a rukavic, buďte rádi, že jsem sem nedala jak vypadal záchod, protože to byl
hroznej hegeš

No
coment, tady jsem si udělala z konvičky na čajík odkladiště šperků


Tohle je náš
obyvák, ale co zde měli oni? Nechci raději vědět.................


K čemu asi měli tolik
petek? Já bych věděla............., tohle je jediné místo, kde se snažím udržet pořádek taková menší relaxační komoda v ložnici, za ni jsou dveře do komory, na nichž mám pověšené další šperky uvnitř máme počítač.

Lukínek je
šikovnej v koupelně mi udělal poličky na moje serepatičky :)


Tak tohle nemá chybu, tady od
tud lukin odstranil
akvárko, jaké bylo naše překvapení? Našli jsme jediné čisté místo v tomto bytě.
V celé chodbě jsou skříně a úložné prostory, tahle polička je plná kuchařek, i když mám omezené prostředky pokud jde o vaření, ráda svému milému ukuchtím něco speciálního


Srdeční záležitost


Tak tohle je mu Karlík, bydlí tu s námi už půl roku a už si to bez něj neumím tady ani představit.
V ložnici mám poličku plnou knih, některé tu jsou od počátku jiné se střídají (
přivážím si je z Nosislavi, tam mám knihovny asi čtyři).